MojeTerasa
Hlavní partner WoodPlastic
Dnes je 18. května 2021, svátek má Nataša, pranostika na dnešní den: Deštivý květen - žíznivý říjen.

Přivítejme Nový rok s nadějí a důvěrou

Redakce
1. 1. 2021

Silvestrovské oslavy jsou za námi a my už zase ukrajujeme z nového letopočtu. S Novým rokem se dodnes pojí celá řada lidových zvyků, jejichž původ lze dohledat v dobách dávno minulých. Smyslem většiny z nich bylo zajistit sobě a svým nejbližším bezpečí a zdraví, dostatek obživy, peněz a příležitostí, případně i úspěch při hledání životního partnera.

Začátek roku byl považován za důležitý přelom v běhu dní dávno před tím, než byl stanoven na první leden. Nejprve tak učinili 153 let před Kristem v Římě, a to z důvodů čistě úředních – Julius Cesar jej ten rok poprvé určil za počáteční den svolání nově zvoleného Senátu.

O pár století později se v dávných lidových slavnostech připadajících na 1. ledna a odvozujících se od oslav zimního slunovratu začala angažovat křesťanská církev, která se jim snažila dodat patřičný náboženský význam. To se nakonec podařilo, ale za začátek nového roku oficiálně uznal 1. leden až papež Inocenc XII. v roce 1691.

Novoročenky s přáním štěstí

Dnešní oslavy příchodu Nového roku s přípitky, jucháním a detonacemi pyrotechniky jsou vlastně starobylým obřadem v novém kabátě. Rituálem, na nějž se v průběhu věků nabalovaly nejrůznější obyčeje, tu více, ondy méně oduševnělé. Skutečností je, že především pro lid 18. a 19. století byl začátek nového roku důvodem jak k soukromé bilanci, tak k upevňování vzájemné pospolitosti.

Právě s 19. stoletím je spojen dodnes rozšířený zvyk rozesílání novoročenek. Ty byly oblíbené hlavně mezi sekulárněji smýšlejícími měšťany, ale za hlavního popularizátora péefek (P. F. z francouzského pour feliciter – pro štěstí) v Českých zemích je považován hrabě Karel Chotek. Ten je údajně rozesílal v hojném počtu proto, aby nemusel trávit celý první den v roce vítáním návštěv.

Pozor na to, kdo přijde na návštěvu

Symbolika návštěv byla v rámci novoročních zvyklostí rozpracována velmi pečlivě. Z návštěvy, která vkročila na Nový rok do domu jako první, se usuzovalo na celou řadu budoucích událostí. Pokud jako první přišlo na návštěvu dítě, přinášelo s sebou lásku. Mladík či slečna byli doprovázeni štěstím, ale se stařenou přicházely jen sváry a pomluvy. Proto bylo třeba držet staré ženy na Nový rok v ústraní.

Samotné vycházky zapovězeny nebyly, naopak, kdo mohl, vyrazil do přírody nebo mezi známé, aby jim popřál všechno nejlepší a zároveň do nového roku upevnil jak vztahy, tak své zdraví. Dívky na vdávání pak postávaly před kostelem a dávaly pozor, kdo z něho po mši vyjde jako první. Pokud to byla babka, dívce hrozilo, že zůstane starou pannou, pokud dítě, usuzovala, že otěhotní.

Jak na Nový rok, tak po celý rok

Celá řada novoročních tradic odkazuje na známé rčení Jak na Nový rok, tak po celý rok. Lidé první den v roce nosili po kapsách peníze, aby se jich držely, snažili se vyhýbat hádkám, hospodyňky neuklízely, aby se během roku neupracovaly, nic se nevynášelo z domu, aby to nechybělo, nezametalo se, aby se nevymetlo štěstí, a dokonce se ten den ani nepralo, protože prádlo pověšené na Nový rok na šňůrách věštilo brzkou smrt někoho blízkého.

Tématem z nejdůležitějších bylo jídlo. Tradovalo se, že pokud 1. ledna v domě něco chybí, bude to chybět po celý rok. Proto bylo důležité s předstihem zásobit spíž. K obědu se často podávala čočka, jejíž tvar symbolizoval hojnost a samotný pokrm z ní zaručoval, že se domu budou držet peníze, naopak zapovězeno bylo jíst kuřata, ryby a zajíce, aby štěstí neuletělo, neuplavalo či neuteklo.

Novoroční předsevzetí pro ty druhé

Novoroční předsevzetí jsou považována za novodobý výmysl, ale z dochovaných pramenů je zřejmé, že taková předsevzetí si dávali lidé už v dobách před mnoha staletími. Co by nás mohlo v této souvislosti vést k hlubšímu zamyšlení, je skutečnost, že tehdy se ta předsevzetí týkala především těch druhých, vztahů s nimi a toho, jak je zlepšit.

Přání, které si lidé promítají do představy nového začátku, a zvyků, jimiž se snaží uskutečnění těchto přání podpořit, je obrovské množství. Liší se jak v čase, tak mezi jednotlivými kulturami, ale nakonec mají jedno společné. Naději, že bude lépe, a víru v to, že snažit se, aby bylo lépe, má smysl. Možná, že by právě dnes vůbec nebylo od věci zahrnout do svých předsevzetí i ty druhé.