MojeTerasa
Hlavní partner WoodPlastic
Dnes je 10. dubna 2021, svátek má Darja, pranostika na dnešní den: Prší-li na Velký pátek, je k doufání úroda.

Piknik věrně odráží dobu a prostředí, v nichž lidé žijí

Redakce
3. 9. 2020

Co může být samozřejmějšího, než možnost posedět s přáteli v přírodě, pojíst a popít v atmosféře klidu a pohody, užít si sluníčka a chvíle volna? Piknik je dnes zcela běžným způsobem stolování, ale nebylo tomu tak vždy.

Věděli jste, že slovo piknik pochází z francouzského pique-nique? Koncem 17. století jím byly označovány skupinky lidí, kteří si ke stolování v restauraci přinášeli vlastní víno. Termínem piknik pak bylo dlouho míněno takové venkovní stolování, při němž každý účastník něčím přispěl.

Důvodem je možná i skutečnost, že piknikování začalo být běžné především po Velké francouzské revoluci. Svobodní občané využívali možnosti posedávat v do té doby nepřístupných královských parcích a zahradách po celé Francii, debatovat tam a přitom něco zakousnout.

Oproti tomu v Anglii bylo venkovní stolování spojené spíše se zvyky lepších vrstev. Zhruba v polovině 18. století našla urozená společnost oblibu v pravidelných schůzkách v přírodě. Tato setkání často korespondovala s další kratochvílí ostrovní aristokracie, jíž byl (a mnohdy stále ještě je) lov.

Posezení vybrané společnosti v zeleni prosluněného plenéru mělo svá pravidla. Obvykle bylo spojeno s poměrně velkými logistickými manévry pro služebnictvo, které muselo zajistit, aby panstvo nic nerušilo při odpočinku, hraní karet, popíjení brandy, konzumaci lahůdek z kolonií a konverzaci.

Neporovnatelně smutnější jsou pak okolnosti pořádání pikniků v některých státech USA. Tam mívalo tohle slovo ještě další, mnohem temnější rozměr, který souvisel se „zábavou“ v podobě lynčování otroků, v něž se občas výpravy do přírody a konzumace alkoholu ze strany bílých mužů zvrhávalo.

U nás lze rozmach pikniků datovat do období první republiky. V téhle době kombinovaly pikniky to nejlepší jak z kontinentální, tak i ostrovní tradice. Pro občasné výlety rodin, přátel či obchodních partnerů do přírody a s tím spojeným posezením u dobrého jídla a pití byla charakteristická snaha o neformálnost, ale zároveň i rafinované umění se předvést.

Jak dnes už všichni víme, tahle idyla neměla mít dlouhého trvání. Veškerým „buržoazním výstřelkům“ učinila přítrž vláda lidu, a pokud se od té doby vydávali pracující v socialistickém Československu společně do přírody, šlo o všechno jiné jen ne o užívání si nad vybranými pochutinami a bezstarostné klábosení.