MojeTerasa
Hlavní partner WoodPlastic
Dnes je 10. dubna 2021, svátek má Darja, pranostika na dnešní den: Prší-li na Velký pátek, je k doufání úroda.

Blíží se předjaří, čas nedočkavé flóry

Redakce
22. 2. 2021 • Fotografie: Shutterstock
Foto: Shutterstock

Letošní zima byla konečně hodna svého jména, ale čeho je moc, toho je příliš. Určitě se shodneme, že než na další sněhový příděl, těšíme se spíše už na první posly jara. A nynější počasí nám k tomu, zdá se, nadšeně přitakává. Radostné vrzání skřivánka sice dosud neslyšet, ale doufejme, že teplé paprsky už co nevidět vytáhnou ze zkřehlé prsti všechna ta něžná poupátka časných květin.

Ano. Slunce už začíná avizovat předjaří, ale to ještě neznamená, že nás v noci nenavštíví mráz. Klima je teď nepevné jak zbytky ledových škraloupů, ale to je přesně ta chvíle, kdy lze, obrazně řečeno, zaslechnout mohutný hukot startujících čerpadel v cévních svazcích prvních rostlin. Hezké na tom je, že většina květin, které se chystají právě teď, za ještě ne příliš vstřícných podmínek potěšit naši zimou uondanou mysl, působí přes celou tu svou nádheru velice subtilně. (Méně hezké pak to, že jsou do jedné poměrně výrazně toxické.)

Foto: Shutterstock

Sněženky a bledule

Není náhoda, že k nejoblíbenějším jarním květinám patří sněženky. Nad křehkými rostlinkami s výrazně vykrojenými drobnými bílými květy rozvěšenými pod převislou stopkou a se světle zelenými stonky se mnohdy pozastaví i ta nejokoralejší duše. (A to ani nemusí znát dojemnou pohádku o kvítku sněženky od Hanse Christiana Andersena.) Sněženky kvetou často ještě pod sněhem a hned s první oblevou se ukážou v celé své kráse. Jejich cibulkám se nejlépe daří v kypré vlhké půdě. Na takových místech se rády a rychle množí, takže po několika letech zde mohou vytvářet celé dechberoucí trsy.

Především děti si někdy pletou sněženky s bledulemi. Ty však mají kulatější okvětní lístky, které jsou na okrajích ozdobené krásnými žlutými znamínky. Bledule patří k často pěstovaným rostlinám, ale velice dobře se jí daří i ve vlhkých lesích, ve stínu poblíž studánek, potůčků nebo na okrajích podmáčených luk. Vzhledem k tomu, že jak sněženky, tak i bledule jsou u nás chráněné, nesmí se ve volné přírodě trhat ani vykopávat kvůli přemístění na vlastní zahrádku. Dobrou zprávou je, že cibulky obou druhů rostlin si lze bez problémů obstarat v zahradnictví.

Foto: Shutterstock

Krokusy a tulipány

„Jaro dělá pokusy, vystrkuje krokusy, dříve než se vlády chopí, vystrkuje periskopy…“ Oblíbená dětská písnička Jaroslava Uhlíře a Zdeňka Svěráka upozorňuje na dalšího nedočkavce mezi květinami, v tomto případě na šafrán jarní, jinak též krokus. Ten začíná vyrážet v průběhu února, často v celých koloniích. Úžasné na něm je, že všechny květy v rámci skupiny působí, že rozkvétají v jediný moment. Zdá se, jakoby se domluvily a zničehonic se všude otevírají žluté, bílé nebo fialové trychtýře. Krokusům se na rozdíl od sněženek nebo bledulí daří lépe v lehčích půdách a spíše na slunci.

Dovedete si představit příchod jara bez tulipánů? Jen málokterá květina si udržuje už po staletí v Evropě takovou oblibu, jako je tomu v případě cibuloviny, jejíž název je odvozen od slova tülbend, což je turecký výraz pro turban. Ačkoli o původ této květiny se dodnes přou Turecko a Írán, předkové tulipánu pocházejí nejspíš z jižních svahů Pamíru, patřících dnes Číně. V současnosti je známo na 150 druhů tulipánů nejrůznějších barev a fantastických tvarů, mezi nimiž vynikají kupříkladu pivoňkovité, třepenité, triumfální nebo papouškovité. (Nizozemci by mohli vyprávět…)

Foto: Shutterstock

Sasanky a narcisy

Také se vám už stalo, že vás brzy zjara při procházce listnatým lesem náhle ohromil koberec bílých květů? Tak to byl jistě koberec sasankový, každoročně v únoru tkaný. Sasanka hajní miluje dostatek světla, vysokou vlhkost a silnou vrstvu humusu, což nachází většinou v březnu v ještě neolistěných doubravách či bučinách. Dojem hustého koberce sasanka vytváří díky plazivému oddenku a hustému olistění, jemuž z dálky dominuje krásně pravidelný bílý květ s šesti okvětními lístky a se žlutým prašníkem uprostřed.

Žil byl prý jeden okouzlující a plachý mladík jménem Narkissos, syn říčního boha a nymfy, po němž je pojmenována krásná jarní květinka, ale také porucha osobnosti. Z Ovidiova vyprávění je zřejmé, že narcis okouzloval a provokoval už staré Řeky a nejinak je tomu i dnes u nás, jakkoli v ČR nemá původ ani jediný z až 60 druhů této vytrvalé rostliny. Tahle skutečnost však nehraje žádnou roli v oblibě narcisů, které jsou zde hojně pěstovány a často je můžeme potkat i ve volné přírodě, kde časem zplaněly. Dodnes je lze nalézt na místech bývalých lidských obydlí jako nezničitelnou připomínku krásy a pomíjivosti života.